| Nastoupili jsme v sestavě, která se v podzimní části sezóny už pomalu dá nazvat tradiční. Obsahuje čtyřicátnickou zkušenost i dravé mládí, ale má to jeden háček: je nás málo. Ne že by šlo o jediný důvod našich posledních proher, nicméně faktor, který se pod ně výrazně podepsal, to určitě je. Ve fyzicky náročných utkáních, kdy je od první minuty nutné nasazení na 100 %, už ke konci zkrátka docházejí síly. Nejinak tomu bohužel bylo i dnes. Tým našeho soupeře byl složen z členů oddílu velké kopané TJ Sokol Třebeš – a na pozápasovém meetingu v restauraci Labská dospěli Moris, Izzy a Ivoš za pomoci jednoduché matematické operace k zajímavému zjištění (úsměvnému i děsivému zároveň): když jsme kdysi coby čerství vysokoškoláci s malým fotbalem v Hradci začínali, tak nikdo z našich dnešních soupeřů ještě nebyl na světě… Na pažitu Gočár arény (navzdory zaručeným zprávám o rekonstrukci stále ještě původním, tedy dodrbaném až hanba) to podle toho vypadalo. Mladí třebeští / berkovští zabijáci se do nás zakousli a na Izzyho svatyni se valil útok za útokem. Černobílí obránci se srdnatě vrhali do střel a ty, které prošly, lapal náš geniální gólman. Berku to postupně vyvádělo z bohorovnosti a nervíčky začínaly pracovat. Naše branka jako by byla zakletá – a po nějaké době udeřilo na druhé straně. A šlo o okamžik, který byl ozdobou večerních sportovních zpráv většiny evropských TV kanálů. Moris dostal dlouhý kopec za obranu, elegantně si ho zpracoval pro sebe, ani na vteřinu nezazmatkoval a v postavení zády k soupeřově kase zesměšnil brankáře profesorskou patičkou – 1:0! Další vývoj hry se však tímto výjimečným momentem nijak podstatně nezměnil. I nadále jsme čelili drtivému tlaku a bylo jasné, že všechny rány se donekonečna nebudou odrážet jenom ven. A taky že ne. Zanedlouho Berce přece jen vyšla pěkná kombinace a bylo srovnáno na 1:1. Zbraně jsme ale nesložili a stále jsme byli odhodláni vyrážet z naší zodpovědné defenzivy do brejků. Jednoho z nich se ujal opět Moris: ocitnul se na levé straně soupeřova vápna a místo zbrklého zakončení z úhlu s přehledem našel v ideální pozici naběhnutého Karlose, jenž nemilosrdně narval balón z jedničky do poloodkryté branky – 2:1! A to z naší strany v prvním poločase ještě nebylo všechno. Izzy se totiž rozhodl, že ke své skvostné brankářské show přidá ještě osobní gólovou třešinku. Poté, co lapil jeden z mnoha projektilů, využil soupeřovy hry s gólmanem vysunutým do pole a z výkopu zamířil přes celé hřiště s milimetrovou přesností – 3:1! Pokud jde o druhý poločas, bude autor této reportáže již o poznání stručnější. Pravíme-li o několik řádků výše, že „to z naší strany ještě nebylo všechno“, tak v komentáři k druhému dějství nezbývá než suše konstatovat, že pak už to všechno bylo. Nějaké šance jsme si sice vytvořili (zvláště Radkův a Karlův nájezd na opuštěného brankáře Berky si vysloveně říkal o lepší řešení a gólové zakončení), ale nic z nich nevzešlo a skóre už se měnilo jen v soupeřův prospěch. V obraně hrané po celou dobu v hlubokém bloku „pod zámkem“ jsme prostě přestali stíhat, špatně jsme přebírali a pozdě dostupovali útočníky a nebýt Izzyho, jenž podal výkon, jaký je na hradeckých umělých trávnících k vidění opravdu jen málokdy, nedostali bychom 5 gólů, ale nejmíň 15. Ačkoli v nás dnešní protivník svým – mírně řečeno – namachrovaným chováním žádné velké sympatie nevzbudil, je nutné sportovně uznat, že tři body Berka bere zcela po zásluze.
|