| Utkání začalo oboustranně opatrně a nejistě, už proto, že nebyl k dispozici adekvátní míč. Všechny zúčastněné vytáhnul z bryndy věrný divák – hráč přípravky FC Olympia HK Adam Říha, který měl s sebou aspoň odlehčenou „čtyřku“. V danou chvíli to byl jediný balón široko daleko, takže se hrálo s náčiním pro osmileté děti. Handicap to byl ovšem pro obě mužstva stejný a odvážněji se s ním vyrovnával soupeř, který se nebál kombinace na naší polovině. Zapojoval se do ní i gólman, což se však FC Santos zhruba po deseti minutách hry vymstilo. Pozorný Buchy (ač ještě promrzlý po dvouhodinové cestě na skútru z Prahy) těsně za polovinou vystihnul rozehrávku vysunutého brankáře a poslal balón přesně do odkryté kasy – 1:0. Byli jsme odhodláni dál pozorně bránit a soustředit se na využívání případných soupeřových chyb. Upřímně řečeno: nic jiného nám ani nezbývalo – Santos byl mnohem běhavější a měl více hráčů na střídání. Na naši branku mířila střela za střelou. Tomáš Janča chytal výborně, bránili jsme natěsno ve čtyřech, ale přece jen začínalo být jasné, že je jen otázkou času, kdy to tam spadne. A spadlo. Klubkem hráčů prolétla střílená přízemní přihrávka a Tomáš vinou zakrytého výhledu nemohl reagovat – 1:1. S tímto vývojem jsme se nechtěli smířit, proto jsme podnikali čím dál odvážnější protiútoky. Zůstaly ale bez žádoucího efektu a za jeden z nich – po nedostatečně rychlém návratu – jsme byli potrestáni (1:2). Ani v tomto momentu jsme se však nenechali zlomit. Po levé straně potáhnul balón už rozmrzající Buchy a místo přihrávky před branku správně zvolil prudkou střelu na první tyč – 2:2. Za tohoto stavu se šlo do kabin, resp. za lajnu. Po přestávce ovšem soupeř výrazně přitlačil. My jsme pokračovali v obětavé obranné hře, ale to bylo taky tak všechno, na co jsme dnes měli. Navzdory maximálnímu nasazení jsme vzadu dělali čím dál víc chyb. Až příliš často jsme špatně řešili předávání soupeřových útočníků, kteří se tak lehce dostávali do přečíslení – a dvakrát z těchto situací těžili. Naše ofenzivní kreativita naopak zmizela neznámo kam. Přiznejme si, že na vině byly především rychle ubývající síly; redakce ČT Sport sice Ivošovi naměřila nejvíce naběhaných kilometrů (což po zápase uznale glosoval Vachy – s cigárem v koutku úst), avšak co je to platné, když se tuto práci pro tým nedařilo gólově zužitkovat. Sporadické útočné pokusy končily většinou v bloku pohodlně bránících Santosů. Když se nám poštěstilo zakončit alespoň ze střední vzdálenosti, naše střely mířily buď mimo (Buchyho rána nad), nebo zasáhnul gólman (proti Ivošově střele v závěru utkání). Na dvoubrankový náskok, který si náš dnešní protivník po změně stran vytvořil, už jsme zkrátka nedokázali odpovědět. A nebýt úžasného Tomáše Janči a jeho dobře postavených tyčí, rozdíl skóre by byl ještě větší… Zbývá jen litovat tolika absencí na střídačce Black Stars. Jistě lze bez přehánění tvrdit, že FC Santos byl hratelný soupeř a že stačilo sejít se v trochu silnější (nebo aspoň početnější) sestavě a z Gočárovy arény jsme dnes nemuseli odcházet bez bodového zisku. |