| Dnešní utkání bylo dokladem toho, že se dá hrát a vyhrát i se soupeřem, který je mladší (výrazně) a fotbalovější (o trochu). Tři body nám dnes přinesl bojovný týmový výkon a stoprocentní nasazení ve všech herních situacích – byť byla naše sestava citelně oslabena (chyběli nám oba bratři Hladíkové, bomber Lukáš Vachata i kratonožský zázrak Pepa Mačí, který patrně šetřil síly na odpolední divizní duel, v němž Sršni porazili Vysoké Mýto 2:1 – GRATULUJEME!). |
| Od úvodního hvizdu rozhodčího (který dnes navzdory mnoha vyhroceným momentům podal mimořádně kvalitní výkon – bez ironie) bylo zjevné, že případný úspěch nás dnes bude stát hodně sil. Jaroměř nás přikovala na naší půlce a snažila se rychlými narážečkami proniknout k brance, kterou fantastickým způsobem hájil Izy (o tom ještě dále). Martin, Zbyšek a Ivoš – legendy v naší obraně – se ovšem nepříjemných jaroměřských útočníků nezalekli. Soupeře důsledně dostupovali, když bylo třeba přibrousit, tak neváhali, a když už nějaká střela prošla, měli za zády spolehlivého gólmana. Dopředu jsme tolik nebezpeční nebyli, ale několik úniků a šancí jsme si vypracovali (Moris, Mačus, Looney). Soupeř zkrátka musel taky myslet na zadní kolečka, nicméně je třeba uznat, že pokud jde o držení míče a celkovou kontrolu hry, v prvním poločase jsme tahali za kratší konec my. Po přestávce se takto nastavený vývoj příliš nezměnil: borci v modrém do nás bušili hlava nehlava, my jsme hrozili ze sporadických brejků; výsledkem jednoho z nich byla Mačusem nastřelená tyč! Co se však měnilo, bylo psychické rozpoložení hráčů Legie. S postupem času a s přibývajícími – a stále marnými – pokusy o kombinaci a ohrožení naší branky začaly jaroměřským pořádně téct nervy. K zuřivosti je přiváděl hlavně Izy, který tasil jeden skvělý zákrok za druhým. I když jsme dokázali navázat na soustředěný výkon z prvního poločasu (pozn. redakce: v tom byl možná největší rozdíl oproti úvodnímu utkání letošní sezóny: 9. září jsme proti Vertigu v prvním poločase také hráli na samé hranici svých možností, ve druhé půli už nám ale došly síly), do všech soubojů jsme chodili na 100% a nevypustili jediný balón, soupeř se přece jen dostával do nebezpečných střeleckých příležitostí čím dál častěji. Opravdu nelze tvrdit, že bychom v defenzivní práci vyloženě propadali a že by ke konci naše obrana hořela. Připusťme ovšem, že začínalo přihořívat… Když vtom přišel blesk z čistého nebe – a udeřil opačným směrem! K našemu vápnu mířil vysoký centr. Útočníka Legie, který už už natěšeně slintal při vidině blížící se šance, Ivoš s přehledem předskočil (jeho nohy jsou snad ještě rychlejší, než bývaly před osudnou frakturou!) a hlavou odvrátil míč do zámezí až k soupeřově brance. K rozehrávce následného autu však jeden z jaroměřských zadáků přistoupil tak nepozorně a laxně, že balón namazal Honzovi Mačímu zhruba na 10 metrů před odkrytou svatyni. Náš kanonýr nezaváhal: srovnal si placíru, zvednul hlavu a neomylně z první zavěsil! (pozn. redakce: rozhodně se nejednalo o žádnou náhodu, nýbrž o Mačusovo skvělé čtení hry, vytříbenou předvídavost a precizní výběr místa!) A Old Trafford na ZŠ Sever explodoval!!! V závěrečných několika minutách jsme se nenechali vyprovokovat k žádným divočinám – jednogólový náskok jsme profesorsky pohlídali stejnou obrannou hrou, jakou jsme se prezentovali po celou dobu: zodpovědnou a tvrdou, avšak nikoli zákeřnou. Sečteno, podtrženo – náš dnešní zasloužený úspěch vychází z těchto tří hlavních důvodů: 1. pozorná a obětavá defenzivní činnost (individuální i týmová); 2. excelentní výkon Martina Izáka v brance; 3. fatální soupeřova chyba, kterou Honza Mačí dokázal chladnokrevně potrestat. |