| Včera do nebes vychvalovaný Tomáš dnes ukázal svou druhou tvář a zklamal. Když jsem pět minut před začátkem utkání uslyšel z telefonu: "Volaný účastník je dočasně nedostupný," zhmotnily se staré vzpomínky. Do branky tak zaskočil Martin Tyl a počínal si v ní bravurně. Vlčáci se na nás vrhli, jako kdyby týden nejedli, a mohli jsme být rádi, že z nastalého kolotoče rezultoval jen jeden gól, když se prosadil brankář střelou o tyč-0:1. Soupeř totiž praktikoval po celý zápas power play a my jsme zpočátku byli po zisku míče velmi zbrklí. Našim pokusům o trefení odkryté klece chybělo asi tolik, co Andoře k postupu na světový šampionát. Přesto se nám podařilo vývoj klání otočit. Nejprve Víťa ranou z úhlu procedil míč mezi nohama brankáře-1:1! Podobným způsobem se dokázal prosadit i agilní Mačus-2:1! Po těchto trefách se zdálo, že gólman soupeře nebude žádný zázrak, ale ouha, mýlili jsme se jako neomylný Vašek Klausů při prognóze polistopadového vývoje. V závěru poločasu ještě vyšachovali obranu Vlčáků Kubas s Pavlem, ale ten zblízka nedokázal zasunout. Ve druhém dějství jsme si vytvořili neskutečné množství brankových příležitostí, ale hanba mluvit, co všechno jsme zazdili. Snad každý mohl dát gól, leč Evžen dvakrát zblízka pálil do tyče, jednou do boční sítě, Kubas netrefil zařízení ani z vlastní půlky, ani zblízka po Filipově rohu, své sólové nájezdy neproměnili ni Mačus, ni Pavel, ni Filip, podrobně snad ani nemá cenu vše vypisovat a internet tím zatěžovat. Buďme však upřímní, i Vlčáci trefili několikrát brankovou konstrukci a spálili mnoho šancí, byť my jich měli víc. Za naši koncovku nás fotbalový pánbůh ztrestal a soupeř dvěma lacinými góly zápas otočil a bral všechny body za výhru 3:2. Nevěšme hlavu, příležitosti si vytvořit umíme a hrajeme pohledný fotbal, i když dnes kromě fanoušků nedorazil ani rozhodčí, takže jsme si museli utkání řídit sami, což místy trochu haprovalo, ale v zásadě bych řekl, že jsme se jako parta sudích osvědčili. |