| Mezi fanoušky čím dál populárnější „Blacks“ (dnes sice v hledišti absentoval pan Mačí, zato dorazil početný kotel složený z rodinných příslušníků Hladíkových, Marečkových, Morávkových a Říhových) nepředpokládali snadný průběh utkání. Vždyť náš soupeř se v tabulce vyhříval na třetím místě – pět příček nad námi –, na kontě měl o deset bodů více a téměř dvojnásobek vstřelených branek. Jeho fotbalové kvality tedy rozhodně nebylo radno podceňovat. Na dnešní zápas se však Jokerit sešel v nejnižším možném počtu, tj. bez střídajících hráčů, a otázkou bylo jen to, zda vydrží v parném červnovém dopoledni fyzicky. Naštěstí nevydržel. |
| Po úvodním oťukávání, kdy se na obou stranách objevovaly spíše jen náznaky šancí, jsme do zápasu lépe vstoupili my. Pepa ve spolupráci s Filipem prošel středem hřiště a nekompromisní bombou na pravou tyč otevřel skóre. Soupeř ovšem pokračoval trpělivě dál s brankářem vysunutým do hry. Nutno uznat, že v této fázi utkání, kdy měl Jokerit ještě dostatek sil, to před naší brankou místy dost hořelo, a nebýt jako vždy famózního Izyho, mohlo dojít záhy ke srovnání. Naštěstí z toho ale nic nebylo, hubený náskok jsme úspěšně bránili; po několika minutách Filip získal na vlastní polovině odražený balón, nezazmatkoval a s přehledem do prázdné potrestal protivníkovu power-play – 2:0. Zanedlouho se však jedna trhlina v naší obraně objevila: útočník Jokeritu si před Ivošem navedl míč ke středu vápna a zamířil přesně pod břevno – 2:1. Toto zaváhání v defenzivě ovšem napravil Filip, a to nejrychlejším, nejchytřejším a nejefektnějším možným způsobem. Postavil si balón k rozehrávce do středového kruhu, a jakmile rozhodčí písknul, dokázal všem přítomným, že Nicolae Stanciu rozhodně není široko daleko jediný, kdo umí stejně levou jako pravou. Filipova levačka byla neomylná: nesoustředěný a posléze vyjevený gólman Jokeritu mohl jen bezmocně sledovat, jak mu míč padá za záda – 3:1. Abychom dostali soupeře definitivně do kolen, chtělo to před přestávkou přidat ještě jeden úder. To se povedlo: bomber Pepa tentokrát ze střední vzdálenosti zamířil pod víko, brankář byl bez šance a do kabin se šlo za stavu 4:1 pro nás. – Jelikož se už nějaký pátek známe, jsme si dobře vědomi toho, že dokážeme bez problémů prosrat i takovýto náskok (viz reportáž z duelu s FC Santos 29. 4. 2018). Černobílým borcům i fanouškům v ochozech však následující minuty kýžené uklidnění přece jen přinesly. Neustávali jsme v nasazeném tempu, Izy získával čím dál větší jistotu v brance a Jokerit to pomalu balil. Na 5:1 zvýšil další svou nechytatelnou pumelicí Pepa a vzápětí Ivoš předvedl, že Filip není sám, kdo umí chladnokrevně a s bravurou trefovat přes celé hřiště soupeřovu odkrytou svatyni – 6:1. A to nebylo všechno: zmíněný král dnešních střelců Filip zanedlouho přidal na pažbu další zářez – 7:1. V této fázi už byl Jokerit na ručník a my jsme si mohli dovolit to, co by komentátor České televize Pavel Čapek zřejmě opatřil jednou ze svých okřídlených hlášek: „festival zahozených šancí“. Několik minut jsme se v ostudném neproměňování tutovek doslova předháněli (Karel, Ivoš a další) a po jedné z těchto situací nás soupeř potrestal snížením na 2:7. Poslední slovo ovšem náleželo opět Černým Hvězdám: znovu Filip – 8:2, a pak ještě Jenda – 9:2. Závěrečná věta této reportáže nechť patří otcům zakladatelům: Moris a Martin Tyl se sice do listiny střelců nezapsali, ovšem odvedli vynikající výkon, který našim ultras v kotli nedovolil ani na vteřinu usednout.
|