Že nás chodí na zápas pět, to už je taková letošní klasika, ale v posledním kole jsme ji ještě vyšperkovali. Z pěti lidí na soupisce schopných kvalitně chytat nemohl totiž ani jeden.

Pomyslného Černého Petra na sebe dobrovolně vzal Filip, který nasadil staré tepláky, všechno, co umí, je od taty. Svou novou roli ovšem nebral na lehkou váhu. Večer před utkáním pročetl knihu Goalkeeping for dummies a pečlivě prostudoval techniky svého idolu Tomáše Kuči (kdo tohoto borce neznáte, doporučuju navštívit jeho osobní web zde). Ani pečlivá příprava ovšem nezabrala, Duarig se ujal rozehry a po pár přihrávkách prostřelil Filipa ranou na bližší tyč–0:1. Gólový pytel se ovšem zatím neroztrhl, naopak hra byla poměrně vyrovnaná a záhy se srovnalo i skóre, když Jenda prudkou přízemní peckou k tyčce nedal gólmanovi šanci–1:1! V následujících minutách hra postrádala pořádnou taktiku, obránci se mísili s útočníky a naopak, pokusy o power play s Filipem končily na malém Plotiste Stadium mírně řečeno neúspěchem. Hra nahoru dolu nám nesvědčila a skóre postupně naskočilo na 1:4. Poté ovšem Kubas přihrával po pěkné kombinaci prudce na zadní Jendovi, ale ten vědom si toho, že Kubovi slíbil gól k narozeninám, nastrčil před sebe obránce, který si míč srazil do vlastní sítě, takže branka připadla Kubasovi–2:4! Kontaktní gól přišel zřejmě po nejhezčí akci zápasu, kdy se do kombinace zapojili snad všichni hráči v černobílém a Jenda skóroval elegantně lehkým obloučkem přes padajícího gólmana–3:4! Soupeř ovšem záhy znovu odskočil na tři branky, ale výsledek korigoval ještě do poločasu Looney, který potrestal špatný výběh brankáře–4:6! Zkraje druhého dějství jsme zakombinovali s Filipem, jehož ostré bodlo s mírnou tečí obránce zaplulo do sítě–5:6! Filip povzbuzen tímto úspěchem prohlásil, že odteď to bude už jenom ďambit, ale navzdory jeho slibům jsme se již od něj branky ani střely nedočkali. I přes pár našich šancí to ovšem ďambil především Duarig, který postupně odskočil na konečných 5:9. Utkání ukončil pár minut před řádným koncem Kubas, který si na toto utkání vypůjčil nohy Tomáše Rosického, kterým tentokrát nevydržel zadní stehenní sval, a tak se soupeř ve vzduchu visící desítky nedočkal.

Sezonu jsme zakončili na 11. místě s bilancí 12 výher, 2 remíz, 16 proher, při skóre 132:143 a s 38 body, přičemž za podzimní i jarní část jsme získali shodně 19 bodů. Nejlepším střelcem se stal Jenda, kterému chyběl jediný zásah k tomu, aby dosáhl mety 30 branek. Přesto jde však o úctyhodné vylepšení jeho loňského čísla, kdy ovládl tabulku střelců s 27 góly. Stříbrnou medaili bere s 24 přesnými zásahy Filda, posledního dokonce docílil z pozice gólmana. Bronz získal nestárnoucí Moris, který zatížil konta soupeřů ctihodnými 19 trefami. Brambory do sklepa za čtvrté místo získal Tom Looney se 15 brankami, pěkný nováčkovský počin. Přes hranici deseti gólů se přehoupli ještě Kubas (12) a Pepa (11), i když nebýt jarního zranění, byl by Pepa v tabulce střelců jistě někde úplně jinde. Loni měl nejlepší brankový průměr Evžen, když v jediném utkání zaznamenal dvě branky. Na to, že prvenství v této statistice obhájí, vypisovaly před sezonou sázkové kanceláře vyšší kurzy než na to, že Leicester obhájí titul v Premier League a přidá k němu triumf v Lize mistrů. Jenže nemožné se stalo skutkem. Navíc Evžen nejen že opět zvítězil, ale průměr ještě posunul, když se při svém jediném startu trefil hned třikrát!

Black Stars – Duarig 5:9 (4:6)

Branky: Jan Mačí 2, J. Hladík, Luňák, F. Hladík

Žluté karty: –––

Sestava: F. Hladík – J. Hladík, Luňák, Jan Mačí, Kozelek