| Už v pátek bylo jasné, že se po slovenské anabázi do sestavy opět vrací kapitán a postrach všech rozhodčích Moris. Pravděpodobně však informace prosákla k vedení soutěže, které odmítlo poslat do Morisových spárů dalšího nebohého sudího. Nabuzení před zápasem jsme tak před samotným výkopem viděli pouze zběsilý úprk arbitra předchozího zápasu, který vzal nohy na ramena, jakmile uviděl desítku na černobílém dresu. Na hřišti tak zbyl jediný, avšak už z vlastní podstaty nestranný, rozhodčí Martin Tyl. Ten se snažil ještě urgovat organizátora Jaroslava Štěrbu, avšak dostalo se mu pregnantní odpovědi: „Odpískej si to sám.“ Zbývaly tak dvě možnosti – zápas přesunout na jiný termín nebo jej odehrát v duchu fair play bez rozhodčího. S na pohled rozumnými Vlčáky jsme se dohodli na druhé variantě, avšak při pohledu zpět a s ohledem k faktu, že se jednalo o přímý souboj o čtvrté místo v tabulce, jsme měli raději zápas odložit. No nic. Se značným zpožděním hráč/rozhodčí Martin Tyl nastavil na telefonu budík a pustili jsme se do hry. Kvůli předzápasovým zmatkům byly i první minuty poněkud zmatečné. Oba týmy se dostávaly jen obtížně k zakončení, a hrálo se tak především ve středu pole. Z ojedinělého rohu však zčistajasna zaúřadoval Jenda, když dostal míč proti noze a z úctyhodné vzdálenosti, pumelenicí ničící vše, co jí stálo v cestě, otevřel skóre–1:0! Jeden z hostujících obránců míči pomohl do sítě lehkou tečí, avšak sám ještě dlouho litoval, že do takové bomby vložil nohu. Vlčáci reagovali okamžitě vysunutím brankáře a na dlouhou dobu nás zavřeli na vlastní polovině. Nicméně jsme dobře vybíhali proti střelcům a projektily, které jsme nezblokovali, spolehlivě kryl Izy. Ten se také pokoušel atakovat opuštěnou branku hostů, avšak v prvním případě těsně minul a v druhém stihl míč vytěsnit gólman. I když byl Izy gólu blízko, prosadil se nakonec hostující brankář, který dostal přihrávku z rohu a nechytatelně vyčistil šibenici–1:1. Odpověděli jsme však okamžitě. Martin Janhuba si připravil míč na svou silnější nohu a dostal nás opět do vedení–2:1! Po chvíli zazvonil budík a překvapivě krátký poločas skončil. Na spolehlivost mobilu Martina Tyla si postěžovali Vlčáci, a tak odpočítávání druhé části hry nastavili sami. Hosté opět využívali vysunutého gólmana. Tuhle variantu jsme si však hlídali a naopak jsme to byli my, kdo hrozil střelami na opuštěnou klec. Bohužel král prázdných branek Kuba Hladík chyběl, a tak si celý kádr ověřil, jak bídně je na tom s přesností. Do soupeřovy obrany vyrážel na spanilé jízdy nejčastěji kališník Pavel s podporou vozových hradeb Jendy a Pepy nebo Morise a Martina Janhuby. Naneštěstí žádná útočná strategie nevedla k prolomení hradeb. Při jednom takovém útoku jsme se nechali příliš strhnout válečnou vřavou a zapomněli krýt základní tábor. Toho využil po naší ztrátě soupeř, který postupoval v podstatě od půlky hřiště na osamoceného obránce tábora Izyho a nedal mu šanci–2:2. Do vedení jsme šli však znovu my. Smůlu paličů přes celé hřiště protrhl krkolomným „střeloskluzem“ Pepa a o tyč nasměroval míč do branky–3:2! Hosté i tak neupustili od svého kamikadze stylu a neustále útočili v pěti lidech do zavřené obrany Black Stars. Dokonce se jim podařilo i vyrovnat, jenže komise rozhodčích na lavičce, do jejíhož čela se nominoval Moris, hlasováním 1 ku 0 rozhodla, že gól nemůže být uznán pro faul na brankáře. I tak Vlčáci dokázali vyrovnat, když jsme nepokryli náhodný nákop před branku a soupeř klasickým „holeňákem“ opět srovnal–3:3. Hladovým Vlčákům však bod očividně nestačil, a tak pokračovali hrou vabank bez brankáře, což nedokázal potrestat střelou do opuštěné klece ani jeden z klanu Mačí. Přišel tedy trest, když soupeř využil přesilovky na naší polovině a prokombinoval se až ke gólu do poloprázdné brány–3:4. Atmosféra začínala houstnout. Chybělo několik minut do konce a my jsme se stále více tlačili k vyrovnání. To neunesl jeden z hostujících boxerů, který se pravým hákem pokusil napravit Pavlova žebra. Do průběhu zápasu tak opět zasáhla Morisova komise rozhodčích, která rozhodla znovu jednomyslně, že zápas se kvůli KO domácího hráče bude muset opakovat. S tím se však v té chvíli vedoucí Vlčáci nechtěli smířit a rozpoutali na hřišti klasickou parlamentní schůzi plnou kastrovaných býků, pohlavních orgánů a různých stupňů retardace. Přicházející týmy, které se pomalu trousily do Plotišť na nadcházející utkání, si kladly otázku, zda opravdu na hřišti probíhá zápas malé kopané nebo soutěž ve slovních inzultacích. V rámci kompromisu Vlčáci zavřeli svého boxera na zbytek zápasu do klece. Moris a Izy se však i tak odmítli účastnit dalšího pěstního klání, a proto jsme poslední minuty dohrávali pouze v pěti lidech s Pavlem v bráně. I přesto jsme mohli vyrovnat, to by ale Martin Janhuba musel trefit něco jiného než žaludek brankáře. Chaotický zápas, na který nikdo s láskou vzpomínat nebude, strhli na svou stranu nakonec šťastnější Vlčáci a zvítězili těsně 3:4. |