| Rapid po většinu zápasu nepřipomínal nový luxusní stejnojmenný model od škodovky, ale spíše starou a řádně ojetou verzi. Naše převaha byla od počátku do konce klání zjevná, ale zahazováním šancí jsme dlouho dráždili fotbalového pána boha, naštěstí nás pro tentokrát krutě neztrestal, na druhou stranu tohle snad ani prohrát nešlo... Přesto to byl právě Rapid, který se cca po čtyřech vteřinách odhodlal ke střele, která k údivu všech skončila na tyči, první a poslední velká šance našeho soupeře ke vstřelení branky. Soupis našich zahozených gólovek by svým rozsahem směle konkuroval Proustovu Hledání ztraceného času (Evžene, to má sedm svazků). Bilance o to smutnější, že muž mezi tyčemi rozhodně nebyl gólmanem z povolání. Jenže naše střely mířily trestuhodně mimo či po zemi do míst, odkud je zmíněný dnesbrankář vykopával. Hned několikrát jsme se dostali i do přečíslení, ale pořádné finální přihrávky scházely. Sám na branku postupoval Evžen, obránce jej zcela jasně stáhl, což viděla i babka věšící prádlo v paneláku za hřištěm, ale dnes často chybující rozhodčí jen tupě přihlížel, penaltu neodpískal a červenou kartu neudělil. Ta měla přijít i o chvíli později, kdy opět agilní Evžen vybojoval balon a rozjížděl přečíslení tři na jednoho, baculatý obránce se však s vypětím všech sil odhodlal k nechutnému skluzu, kterým zezadu skolil Evžena bez jakéhokoli úmyslu hrát míč. Výsledek? Žlutá karta. Tlak se ještě více stupňoval ve druhém dějství s tím, jak urputně bránícímu Rapidu docházely síly. Jenže Evžen trefil jen na čáře stojícího beka a v jedné z dalších příležitostí Forrest nedokázal ve skluzu usměrnit míč do odkryté klece. Když už Vachy konečně dopravil míč do sítě, tak zvaný rozhodčí odpískal předcházející faul na našeho hráče ve chvíli, kdy Lukáš už napřahoval. Vskutku vytříbený cit pro hru. A tak jsme se dočkali až necelých deset minut před koncem. Kubas rozehrál rohový kop na jednoho z hlavních spalovačů prvé půle Vachyho, a ten z první poslal balon přesně k zadní tyčce-1:0! Gejzír radosti, který v tu chvíli vybuchl, by se směle dal přirovnat k oslavám tref Manchesteru United ze závěru finálového duelu Ligy mistrů 1998/1999 proti Bayernu Mnichov (Evžene, to tehdy Sheringham a Solskjaer otočili svými góly v nastavení výsledek z 0:1 na 2:1). Navýšit naše vedení mohl hned vzápětí Marťas, ale dravý průnik po lajně zakončil střelou, která jen o chlup minula vzdálenější tyčku. Lépe naložil s podobnou situací Forrest, když potáhl míč po lajně a prudkou ranou prostřelil brankáře na bližší tyči-2:0! Do konce zbývaly nějaké čtyři minutky a Rapid sáhl ke hře bez brankáře, ale na naši polovinu se snad ani nepodíval. Závěr utkání jsme dohráli v klidu na soupeřově polovině, a jak bylo pro nás dnes typické, s dalšími zahozenými šancemi, které ovšem již tolik nemrzely, neboť zasloužené tři body byly na světě. |