Jakube, fotbalové veřejnosti jste známý pod přezdívkou Kubas, co vlastně znamená?

Je založena na mém jméně a je výsledkem mé oblíbenosti v týmu. Nehledejte za tím nic složitého.

Stal jste se dnes členem Klubu okresních kanonýrů, gratulujeme, jaký je to pocit?

Asi jako kvalitní ranní stolice. Mám ze sebe fakt dobrý pocit a vidím, že můj život měl smysl.

Úctyhodné je, že jste na dosažení této mety potřeboval pouhých 243 zápasů.

Ano, to je dobře, že jste to zmínil, jsou to krásná a pozoruhodná čísla. Jen ať o nich fanoušci vědí.

Když už jste zmínil fanoušky, chystá se pro ně něco?

Ano, v rámci akce Kubas 100 se mnou proběhne autogramiáda a budou se prodávat různé upomínkové předměty. Největší perlou bude kniha „Má neuvěřitelná kariéra“, která bude obsahovat moje komentáře ke všem vstřeleným brankám a jejíž součástí bude i DVD se všemi góly.

Uvědomoval jste si přímo na hřišti, že jste dosáhl historické mety?

Jistěže. Fotbalisté s oblibou tvrdí, že osobní statistiky nesledují, ale je to prachsprostá lež, ve skutečnosti hrají všichni více či méně na vlastní triko, dosažená čísla bedlivě sledují a pak z nich mají radost. Podívejte se kupříkladu na mě, vedu tu oslavný rozhovor sám se sebou.

To je pravda. Jaký je váš další fotbalový cíl?

Přiznám se, že v první chvíli jsem chtěl ukončit kariéru. Bylo by to stylové skončit na vrcholu. Pak jsem ale v zápase zaznamenal další dvě branky, tak jsem si řekl, že přidám ještě jednu stovečku a pak to zabalím.

Je někdo, komu byste rád za dosažený úspěch poděkoval?

Poděkoval bych sobě. Spoluhráči sice vyvíjeli, často dost enormní, snahu pomoci mi ke gólům, nicméně ve výsledku jsem to všechno musel nasázet sám.

Děkuji za rozhovor.

Nemáte vůbec zač.